Znám ji od chvíle, kdy si ji její rodiče přivezli domů z porodnice. Od jejích prvních krůčků, prvních slov „kna, kna“ , se kterýma si vystačila několik let, od prvních projevů dětské starostlivosti o sourozence, bratrance a sestřenice, až po léta školní a studentská.

Moje 3v1 – neteř, kmotřenka a sousedka. Bydlíme v řadovce, takže její přítomnost doma jsem vždy hned poznala – smích nebo klavír. Prostě – živel. Nejednou mě právě její hra na klavír vytáhla z chmur, z každodenního stereotypu a pozvedla trochu výš – třeba takovým „Blíž k tobě Bože můj“ :). 

Před pár lety klavír utichl a občas jsem si posteskla, jak mi to chybí. Dva roky jsme se neviděly. ALE - minulý týden slyším opět ten známý styl a opět ty známé evergreeny. Moje srdce zajásalo – Marta!

Na druhý den za mnou přišla na pokec – jako za mlada – potichu jak myška, až do kuchyně: „Teto, máš buchtu?“ (výbuch smíchu – jak jinak, že?). Jen jedna změna – dlouhý černý šat, závoj, na krku kříž. 

Dojetí….

Marta? Nebo sestra Sofie?

Patřila jsem do té skupiny lidí v jejím okolí, která moc nevěřila tomu, že takový živel jako ona může vydržet v klášteře. Začínám váhat… 

Na první pohled možná stejná jako dřív, ale po rozhovoru s ní vnímám, že ten Někdo, za kterým odešla, ji otesává, brousí, zkrášluje, proměňuje. 

 

Výsledek obrázku pro sestra svatého kříže obrázek

Zdroj: https://www.klaster-km.cz/

 

V tyto dny je možné u nás na dědině zažít „sestru v akci“. Jeden den skotačí s prckama na průlezkách, další den jede se svojí devadesátijednaletou babičkou na vozíčku na hřbitov pozdravit dědečka, a další den je možné ji zahlédnout jak sviští ve Wolkswagenu. Prostě živel….ale tentokrát trochu jiný. 

Její přítomnost i nás nenásilně proměňuje.

@Dzamila  – děkuji!