Nedávno jsem se po delší době setkala se svoji kamarádkou. Dlouho jsme se neviděly, tak mi toho chtěla hodně povědět. A tak mluvila a mluvila….. Bylo zrovna poledne a začaly zvonit zvony z místního kostela. Jen tak mezi řečí řekla: "Aspoň křížíček." Udělala kříž a dál pokračovala ve svém vyprávění. Stačila jsem jenom zalapat po dechu, kývnout, že jo - ale z toho "šoku" jsem neudělala ani ten kříž. Měla jsem radost, že i když "navenek" svoji víru praktikuje spíše svátečně, tak "uvnitř" žije s Bohem každý den.

   Někdy se stane, že se na věži našeho kostela porouchá starý mechanismu a zvony několik dnů nezvoní. Ten den mi připadá smutný - bez života. Když slyším zvony, tak cítím jak to pozvedá ducha a připomene mi to, že skrze P. Marii přišla na zem Spása a že Bůh je tady s námi živý v každém svatostánku.

   Díky Bohu za každý den, kdy je slyšet 3x denně zvony z našich kostelů….

 

Tak tedy: až zazní hlas zvonů - aspoň kříž…..